AUTOSTRADA SUDECKA
Tímto honosným názvem se pyšní silnice vedoucí od Dusznik (přesněji od rozcestí nedaleko hradu Homole) do Międzylesie. Je to zvláštní silnice, dlouhá zhruba 50 kilometrů.
Je vedena po svazích hlavních hřbetů Orlických a bystřických hor a kromě koncového úseku nesestupuje pod nadmořskou výšku 650 metrů. Nejvyšší bod silnice se nachází nedaleko Zielence ve svahu Vrchmezí v 920 metrech.
Historie silnice se začala psát ve 30. letech, tedy v době kdy bylo toto území součástí německého Pruska. Silnice měla být součástí velkolepé Sudetské silnice (polsky Droga Sudecka), počínající v podhůří Jizerských hor u městečka Świeradow Zdrój a končící někde u Paczkówa. Tato dlouhá a mnohdy velkolepě pojatá silnice byla stavěna s cílem zpřístupnit turisticky atraktivní horské oblasti. Tedy oficielně. Silnice, vedená v celé své trase jen pár kilometrů od hranic s tehdejším Československem měla dozajista také velký strategický význam. Usnadňovala jak přístup k hranici, tak i rychlé strategické přesuny podél ní. Také proto nalezneme dodnes v sedle Spalona dva betonové bunkry střežící silnici (původně byly důkladně maskovány za běžná stavení). Další měly stát v sedle nad Porębou a o kus dále jsou pod silnicí vybudovány tunely umožňující provést v případě potřeby podminování silnice.
V letech 1942 – 1944 dozoroval nad stavbou silnice sám říšský maršálek Hermann Göring.
S výjimkou úseku u Zielence je dnešní provoz minimální, zejména v úseku mezi Mostowicemi a sedlem nad Porębou.
