Kytín
Vesnici Kytín, obklopenou lesy, nalezneme na úpatí Brdských hřebenů. Nachází se 30 kilometrů od centra Prahy v nadmořské výšce 432 metrů.
Oblast kolem Kytína byla osidlována od 10. století. Na území dnešního kytínského katastru vznikly dnes již zaniklé vsi Korutany (v lesích směrem k Mníšku), Kdýčina ( v místě, kterému se dnes říká Podejčiny) a Studenec (též Studnice). O samotném Kytínu se v písemných pramenech hovoří poprvé roku 1321, kdy byl v majetku Štěpána z Tetína. V té době již zde stál kostel. Za vlády Jana Lucemburského byl Kytín povýšen na trhovou ves. Pod pány z Tetína však obec dlouho nezůstala. Karel IV. vyplatil v roce 1334 syny zemřelého Štěpána z Tetína a připojil Kytín ke královské držbě. Později jej však propůjčil Kejstutu Jindřichovi, knížeti litevskému. Od krále Václava IV. pak roku 1409 získal za 900 grošů Kytín do zástavy Jan z Lestkova. Někdy v té době také vzniká na Kytínském katastru vesnice Lhotka (později Stříbrná Lhota), jež byla součástí Kytína až do září roku 1936, kdy se osamostatnila.
Husitské války přežil samotný Kytín pravděpodobně bez výraznější úhony, vypáleny však byly vsi Kdýčina a Korutany (jež však byly brzy opět obnoveny). Držitelé Kytína se velmi často střídali a roku 1503 (za krále Vladislava II.) přestává být Kytín součástí majetku královské koruny. Další osudy Kytína jsou do značné míry spjaty s osudy sousedního Mníšku, který se stal správním centrem regionu. V 16. století byly v okolí obce prováděny pokusy o těžbu zlata. To se již blížila osudná třicetiletá válka přinášející úpadek země a zkázu řady vesnic. Běsnění se nevyhnulo ani Kytínsku. Ves byla švédskými vojsky několikrát vypálena, roku 1639 Kytín takřka vyhladil švédský generál Banner. Z kdysi prosperujícího Kytína zbyla po válce nepatrná osada, sousední ves Korutany zanikla úplně. Kytín pozbyl svých dosavadních práv a stal se pouhou součástí mníšeckého panství.
K opětovnému rozkvětu Mníšecka dochází po roce 1655, kdy jej získává Servác Engel z Engelsflussu, bývalý koželuh a pražský měšťan. V Mníšku nechal zbudovat nový zámek a snažil se ulevit i místním obyvatelům (například za ně po několik let platil daně). Mníšek se slibně rozvíjel, Kytín se však zcela nevzpamatoval. Servác Engel roku 1674 umírá a ve své poslední vůli nezapomíná ani na Kytín - odkazuje 600 zl. na opravu a rozšíření zdejšího kostela. Nový držitel panství, Servácův syn, Servác Ignác (Hynek) nechává skutečně kostel přestavět. Rod Engelů z Engelsflussu vlastní Kytín až do roku 1743, kdy rod skonem Hynka Karla vymírá po meči. Následuje dvanáct let trvající vleklý spor o dědictví, na jehož konci se stává majitelkou panství sestra Hynka Karla - Marie Viktorie, provdaná z Unwerthů. V držení tohoto rodu je pak Kytín až do 20. let 19. století, kdy také tento rod vymírá. A tak opět přichází na řadu vleklé tahanice. Nakonec připadlo mníšecké panství roku 1837 Marii Anně Pachtové z Rájova a jejímu manželu Karlovi. V rukou jejich potomků zůstal zámek v Mníšku až do 30. let.
Roku 1848 dochází ke správní reformě a Kytín se stává samostatnou obcí. Následující rok se konají volby a do čela obce se dostává Matěj Štipl, jenž se ve funkci udržel téměř čtyřicet let. V roce 1869 žilo v Kytíně 557 obyvatel, od té doby však jejich počet neustále pozvolna klesal a tento trend se podařilo zvrátit až v posledních dvaceti letech.
Území Kytína však ožilo jinak. Ve 20. letech 20. století přišla vlna stavby trampských chat a oblast Hřebenů patřila v tomto ohledu k nejoblíbenějším. Postupně tak vzniklo několik chatových osad, největší z nich nalezneme v lokalitě Na Rovinách.
V centru obce se nachází Domov důchodců, otevřený v roce 1999.
KOSTEL NANEBEVZETÍ PANNY MARIE
Jak již bylo zmíněno výše, kostel stál v Kytíně již někdy koncem 13. či počátkem 14. století. O původu kostela a o jménu obce vypravuje následující pověst: V dnes již zaniklé vsi Korutany žila onoho času paní se svým slepým synem. Jednoho dne objevili na louce, tam kde dnes stojí kytínský kostel, studánku. Matka omyla chlapci oči vodou ze studánky a on náhle prohlédl. V lesknoucí se vodní hladině spatřil Pannu Marii, a jeho čerstvě nabytý zrak upoutaly poblíže studánky rostoucí krásně kvetoucí rostliny. Natrhal je a podal je matce se slovy „Mama, kytí!“ A od těch dob se ono místo na paměť této události jmenuje Kytín. Matka zde pak nechala na počest zázraku zbudovat kapli zasvěcenou Panně Marii, jež se stala jádrem pozdější osady.
Kytínský kostel byl původně gotický, v poslední třetině 17. století však prodělal barokní přestavbu a současnou podobou se honosí od roku 1866. Tehdy došlo k několika úpravám, mimo jiné byla postavena průčelní věž. V kostele se dochovaly původní varhany z počátku 19. století.
Ona zázračná studánka se stala vyhledávaným cílem poutníků. Procesí se konalo čtyřikrát ročně, naposledy snad v roce 1880. Studánku dodnes nalezneme při zdi kostela.
Kostel obklopuje starý hřbitov obehnaný ohradní zdí, od roku 1862 se však užívá nového hřbitova na okraji obce.
zajímavosti:
Kytínská hájovna byla patrně jedním z míst které inspirovaly sepsání Fráni Šrámka
Dopravní spojení:
Spojení s okolním světem zajišťuje autobusová linka Pražské integrované dopravy číslo 4— pendlující v krátké trase z Kytína na zastávku Mníšek pod Brdy, u kaple, kde je zajištěn přestup na linku č. 317 do Mníšku pod Brdy a Prahy nebo na opačnou stranu do Dobříše.
Turistické možnosti:
Obec je významnou křižovatkou značených turistických tras.
Zelená: Malá Svatá Hora (2,5 km – dále lze pokračovat po modré do Mníšku pod Brdy (celkem 6 km) či do Dobříše (celkem 12 km))
Zelená: Na Soudném (2,5 km) – Rochota, hájovna (4,5 km) – Halouny (7 km) – Řevnice, nádraží (12 km)
Žlutá: Na Rovinách (2 km) – Stříbrná Lhota (konečná BUS)(3 km) – Mníšek pod Brdy, náměstí (5 km)
Žlutá:
Přes chatovou osadu Na Rovinách prochází hlavní červeně značená „hřebenovka“ z Prahy až do Jinců.
