Dějiny Krtně sahají do dávných dob, přinejmenším do 13. století. První zmínka o kostelu, zbudovaném v pozdně románském slohu, je z roku 1352. Byl kostelem farním. Na zdi nad oltářem se dochovaly unikátní fresky z doby jen o málo mladší. Představují Křest Kristův, Obětování v chrámě, Josefův sen, Církevní učitelku a symboly evangelistů. Kostel tu však nestál o samotě. Ves Krteň obklopovala kostelík nejméně od roku 1434, kdy je uváděna jako majetek českých králů, spíše však ještě déle.
Ale zpět ke kostelu. Jednalo se o stavbu s pravoúhlým presbytářem a průčelní čtverhrannou věží. Postupem času byl však rozšiřován. V roce 1575 byla přistavěna boční loď, roku 1632 sakristie a téměř o sto let později, roku 1734 se dočkal zvýšení věže. Dnešní podoba je pak důsledkem novorománské přestavby z roku 1890. Autorem návrhu byl A. Živný. To však již stál kostel o samotě – ves totiž zanikla v 17. století, když byla pobořena švédskými vojsky.
Ke kostelu se váže pěkná pověst o královně Elišce. Na chvíli se tedy zasněme, nastartujme pomyslný stroj času a přenesme se do roku 1371. Krále Karla IV. tehdy pobýval na Karlštejně, kde ho zastihla vážná, zlá nemoc. Přivolaní lékaři si však nevěděli rady, netušili jak mu pomoci. Mnozí dokonce nevěřili v možnost králova uzdravení. Nezbývalo, než doufat v pomoc boží. Zoufalá královna Eliška se tedy pěšky vydala na Pražský hrad, kde u hrobu sv. Zikmunda obětovala osm misek ryzího zlata. Zpět se vracela s nadějí, ale i obavami. Cesta byla namáhává, sil rychle ubývalo a tak si královna potřebovala odpočinout. Stalo se tak právě na krteňském návrší. Těžko říci, co se jí tehdy honilo hlavou, snad prosila znovu boha o pomoc. Rozhlíží se po krajině, když tu náhle spatří na obzoru jakýsi pohyb. Postavy se blíží a už je poznává – jedná se o královy posly. Elišce zatrnulo, obávala se nejhoršího. Zpráva to však byla radostná – král se zázračně uzdravil. Vděčná Eliška obdařila krteňský kostelík důchody, a stala se tak jeho druhou zakladatelkou.
Kostel si oblíbili filmaři, objevil se v seriálech Třicet případů majora Zemana či Návštěvníci. I dnes místo žije. Na hřbitov přicházejí lidé uctít památku svých předků a návrší je cílem vycházek obyvatel z okolních sídlišť. Místo si oblíbila i místní mládež – svědčí o tom posprejovaná hřbitovní zeď. Ožívá tu i tradice dávných dob – na návrší byl nedávno vybudován dolmen (???), u potoka kdosi poskládal kruh z kamení. Je vidět, že i řada dnešních lidí považuje místo za mystické. Jen kostel zůstává zavřený. Své brány otevírá jen jednou ročně – vždy 26. června, v den mučedníků Jana a Pavla, kterým je kostel zasvěcen.
Nedaleko se nachází ještě jedna církevní památka. Na okraji Chab, jen pár metrů od zdi nákupního centra nalezneme ve stínu chráněného stromu chátrající kapličku (či snad boží muka). Chrám páně vedle chrámu konzumu. První upadající v zapomenutí, na kraji pole, spojený s okolím jen úzkou pěšinkou, druhý praskající ve švech a pomalu se sunoucí kolona aut na příjezdové silnici...
JAK SE TAM DOSTAT:
autem – kostel se nachází kousek od silnice z Řeporyjí do Třebonic, zaparkovat lze přímo na prostranství před kostelem
autobusem: Ze stanice metra Luka autobusem číslo 249 do zastávky K Třebonicům nebo Třebonice(z obou cca 1,1 km pěší chůze). O víkendech jezdí jednou za hodinu, ve špičkách pracovních dnů častěji.
TIP NA VÝLET:
Dobrým výchozím místem nám mohou být Řeporyje s kostelem sv. Petra a Pavla (zastávka MHD Řeporyjské náměstí, můžeme ale také přijet vlakem ze Smíchova romantickou tratí proplétající se Prokopským údolím). Z náměstíčka se vydáme po silnici směrem na Třebonice, po níž dojdeme až ke Krteňskému kostelu. Dále můžeme pokračovat do Třebonic. Z návsi, které dominuje neogotická kaplička z roku 1886 se vydáme k osadě Chaby. Na jejím okraji se vydáme po okraji pole ke kapličce. Odtud je to jen kousek k hypermarketu TESCO, odkud jezdí bezplatné autobusy ke stanici metra Zličín.
MAPA: