Jdi na obsah Jdi na menu
 


Trasy pochodu Praha - Prčice

Poslední dobou se pozornost biologů, dosud pátrajících po nepříliš zajímavých živočišných druzích typu Yettiho či Lochnesské příšery, soustředí do oblasti na pomezí středních a jižních Čech. Vždy jen jedenkrát do roka, jeden květnový den (pravděpodobně jen náhodou to zatím bylo vždy v sobotu), objevují se náhle celé tlupy tohoto živočicha. Dle profesora L. E. Nocha z Washingtonské univerzity se patrně jedná o zvláštní poddruh rodu Homo. Nelze jej však zařadit mezi Homo sapiens sapiens (člověk moudrý), ani Homo sapiens (člověk rozumný), protože rozumnosti (natož pak moudrosti) nenajdeme v jejich počínání ani co by se za nehet kolibříka vešlo. Navrhuje pro tento druh pojmenování Homo turisticus Prčicensis. Věhlasný profesor přírodních věd O. P. Ice dospěl během několikaletého výzkumu (který značně ztěžuje periodický výskyt tohoto druhu) k několika zajímavým poznatkům:

 

- druh se vyznačuje mimořádnou stádností (jež nelze srovnávat ani s v tomto ohledu mezi dosud známými vyspělými společenstvy jako jsou včely či mravenci). Počáteční vývojová stádia nejsou známa, dosud se pouze podařilo dohledat více než desítku míst, kde se během několika hodin náhle objeví někdy až tisíce těchto jedinců, tudíž o jejich chování v tomto období nemáme zprávy. Heinrich Lehne z Heidelbergu, který prováděl analýzu jejich komunikací, zaznamenal, že se příslušnící druhu začasté oslovují: prase, vole, krávo, ty bejku, lemro líná či kancelářská kryso. Soudí tedy, že druh může vznikat vzájemným křížením těchto, a možná i dalších živočišných druhů. V dosud zdokumentovaných vývojových stádiích je však stádnost druhu evidentní. Postupují v několikastupých zástupech, které se postupně srocují, aby na posledních kilometrech vytvořili všeničící roj páchající každý rok vyšší škody než obávána roje kobylek od dob objevu písma do současnosti

 

- jeho strava je velmi monotónní: zahrnuje pivo, rum, fernet, vodku a klobásu (v posledních několika letech rozšířili někteří příslušníci druhu v případě extrémního vyhladovění své stravovací návyky o čínské nudle)

 

- mezi jejich příslušníky panuje výrazná hierarchie, která je udávána počtem drobných různobarevných plastových předmětů o specifickém tvaru. Jedinci s největším počtem těchto objektů jsou ostatními příslušníky druhu vysoce ctěni a ceněni. Naopak jedinci, kteří tyto předměty nevlastní, jsou příslušníky nejnižší kasty. Tato hierarchizace však kupodivu není doživotní a nemá spojitost s vlastnostmi a charismatem jedince. Pokud totiž nositel tyto předměty ztratí, okamžitě přichází o své výsostné postavení a naopak další z davu, který tuto upuštěnou soupravu nalezne a vydává ji za vlastní, získává na úctě

 

- dalším jejich amuletem je kus pomačkaného barevného papíru, který si bedlivě chrání

 

- příslušníci Homo turisticus Prčicensis jsou závislí na inkoustu. Ten jim v malé míře nanáší pomocí speciálních razítek skupina členů nejvýše postavené, vážené a obávané kasty (mezi příslušníky druhu známé jako „pořadatelé“). V případě, že se jim inkoust z papíru cestou kvůli dešti smyje, jsou ochotni vracet se i kilometry zpět k pořadatelům pro další dávku inkoustu. Stejně tak zbloudilí příslušníci druhu po odbočení ze správné trasy hledají stanoviště pořadatelů. Pro takto postižené členy je společný panický strach z nezískání závěrečné cetky a s tím související pokles na společenském žebříčku v nadcházejícím roce.

 

-druh je mimořádně imunní vůči klimatickým vlivům: ať je horko, zima, mráz, vichřice, krupobití, vytrvalý déšť, šlehají blesky či právě přistávají marťani, dav neměnným tempem ukrajuje dál a dál zbývající kilometry.

 

- druh se vyznačuje specifickým zápachem, dle laboratorních testů směsí potu, alkoholových zvratků, bahna, levné voňavky, tuku z grilovaného masa, hnisu z puchýřů a krve z nakopnutých palců a odřených kolen. Tento zápach zůstává v okolí trasy cítit ještě dlouhé týdny poté. Bydlení v okolí jejich trasy je tedy jen pro otrlé povahy. Z toho důvodu poklesl počet obyvatel nejpostiženějšího města (Sedlec- Prčice) od doby jejich prvního výskytu o šest set. A tento trend i nadále pokračuje.

 

- druh je velmi nesmířlivý k rebelům, kteří odmítají jít s jejich davem. Osobu jdoucí v protisměru neustálými výkřiky: „Jaká je barva?“ a „Tady někomu nestačilo jít jen jednou, chce i zpátky?“ (význam těchto vět se nám dosud nepodařilo rozklíčovat) zpravidla donutí přidat se k jejich směru nebo se prodírat hlubokým houštím mimo dohled od jejich pochodu aby byl těchto zvolání ušetřen.

 

- příslušníci druhu žijí nejspíše pouze velmi krátkou dobu. Lze tak usuzovat z toho, jak jsou jejich síly hodinu co hodinu menší a menší. Na posledních kilometrech musí být někteří z nich i vlečeni.

 

- po obdržení cílové odměny však zažívají ohromný nával euforie. Lze tak soudit z rychlého úprku k autobusové zastávce, kde bez rozmyslu dají roční úspory za autobus do 5 kilometrů vzdálených Heřmaniček.

 

- dav, jevící již dosud známky enormně vysoké společenské interakce, tuto svou vlastnost ještě umocní, když se v Heřmaničkách vtěsná do několika železničních vagonů. Přední světoví fyzici si po zjištění rozměru vagonů, průměrného objemu jedince a počtu jedinců v jednom vagóně, už roky lámou hlavu. Jde totiž o rovnici zcela odporující fyzikálním zákonům. Albert Einstein se o to pokusil, avšak po několika měsících zešílel (jak dokazuje známá fotografie s vyplazeným jazykem).

 

- druh nemá sociální cítění. Pomalejší jedinci přicházející do cíle po deváté večer nechávají napospas svému osudu uprostřed drsné a nebezpečné středočeské krajiny.

 

Poslední zajímavou věcí, kterou se podařilo objevit, jsou sado-masochistické sklony tohoto druhu. Na pražském Hlavním nádraží se nechávají záměrně vlakem zavést až na nejvzdálenější nástupiště a poté pajdají (či se pouze plazí) celým podchodem. Tato část jejich života je vděčně vyhledávána obyvateli Prahy a především drážními zaměstnanci. Ti udělají kordon po celé délce podchodu a příslušníky rodu Homo turisticus Prčicensis hledající poslední zbytky sil s pobavením pozorují.

 

Na nádraží stopa po tomto bezpochyby zajímavém druhu končí. Snad společně s Golemem, kněžnou Libuší a Krysou hlídají zázračnou živou vodu pod Vyšehradem. Jak jinak si vysvětlit, že mnohé z nich, lze následující rok možné vidět opět na startu plné sil a dobré nálady.

 

Po zbytek roku po nich není vidu ani slechu. S výjimkou tří poddruhů, vyskytujících se na diskusním fóru. Homo turisticus Prčicensis nespokojensis tvoří méně výkonní jedinci, vydávající se na tzv. dětskou trasu a dostávající větší, avšak jinak vypadající plastový předmět, tvarově neodpovídající tomu z předchozích let. Tito jedinci se cíti býti na okraji společenstva a žádají nápravu. Příslušníci Homo turisticus Prčicensis kecalis na jejich žádosti odpovídají nesmyslnými protiotázkami a Homo turisticus Prčicensis zapoměntliv pátrají po někom, kdo mohl nalézt jejich suvenýr ztracený v Prčickém trojúhelníku mezi Prahu, Milevskem a Mladou Vožicí.

 

Ale dost legrácek,teď už vážně:

 

Počátky historie turistických pochodů sahají do 60. let 20. století. Jedním z prvních byl i Praha- Prčice. Jeho začátky byly poměrně skromné. První ročník se konal 17. dubna roku 1966.  Na sto tisíc loktů českých dlouho trasu z Prahy do Prčice se tehdy vydalo 469 pochodníků. Postupně si však pochod nacházel řadu příznivců a vznikaly také nové kratší trasy. Brzy se stal nejmasovější turistickou akci v Česku (a prý i ve střední Evropě) a unikátním fenoménem. Vzpomeňme legendární písničku od Ivana Mládka (autor písně však údajně pochod samotný nikdy nešel a pouze jej inspirovali pochodníci které míjel po cestě autem) či v porevolučním období hojnou účast politiků ze všech hlavních stran (zejména ve volebních letech), jež se však později omezila na sebepropagaci v místech startu či v cíli. Rekordní účast měl pochod v roce 1981, kdy se na start některé z dvaceti tras postavilo 35 732 turistů (kolik z nich došlo do cíle však není známo). Tradiční suvenýr - botička - měl svou premiéru na 8. ročníku pořádaném v roce 1973.

 

Níže uvedený seznam popisuje vedení vybraných tras pochodu v některém z předchozích ročníků.

Tento popis tedy nemusí odpovídat současnosti.  Berte jej pouze jako inspiraci pro výběr trasy, či popis pro ty, kteří si chtějí některou z tras vyzkoušet mimo konání pochodu!!! (a to třeba i na etapy, pokud se na celou cesty jinak necítí). V době mimo konání pochodu je ale třeba počítat s horší dopravní dostupností. Třeba legendární sedmdesátikilometrovou trasu si lze rozdělit na úseky Praha - Týnec (vlak, bus PID), Týnec - Kosova Hora (vlak) a Kosova Hora -Prčice (či spíše s ohledem na dopravní možnosti ještě prodloužený o cestu na nádraží v Heřmaničkách)).

Pochod se koná vždy třetí květnovou sobotu, v roce 2017 je oním osudným dnem 20. květen, bližší informace lze nalézt na oficiálních stránkách pochodu: http://www.praha-prcice.cz/.

Několik fotografii z roku 2012 naleznete zde.

 

ČERČANY-PRČICE, BENEŠOV-PRČICE, BYSTŘICE U BENEŠOVA - PRČICE

ZA ŠLECHTICKÝMI SÍDLY BENEŠOVSKA

 

Trasy vedené z Čerčan (50 km), Benešova (44 km) a Bystřice u Benešova mají velmi podobnou trasu, proto si je popíšeme společně.

 

Trocha statistiky na úvod:

Čerčany - Prčice: 50 km; podíl cest s asfaltovým povrchem: cca 55 %; nastoupáno výškových metrů 660; sestoupáno výškových metrů 520; nadmořská výška 270 (Poříčí nad Sázavou) - 540 (mezi Velkou Lhotou a Bezmíří) metrů

Benešov - Prčice: 42 km; podíl cest s asfaltovým povrchem:cca 55 %; nastoupáno výškových metrů: 580; sestoupáno výškových metrů 530; nadmořská výška 350 (hráz Konopišťského rybníka) - 540 (mezi Velkou Lhotou a Bezmíří) metrů

Bystřice - Prčice: 32 km; podíl cest s asfaltovým povrchem: cca 55 %; nastoupáno výškových metrů: 480; sestoupáno výškových metrů 430; nadmořská výška 360 (Bystřice) - 540 (mezi Velkou Lhotou a Bezmíří) metrů

 

charakteristika:

Trasa vede mírně zvlněnou, převážně otevřenou krajinou. Na cestě nás čeká několik rybníků a také tři zámky: Konopiště (kromě Bystřické trasy), Vrchotovy Janovice a Vojkov.

 

Popis trasy:

Od startu na železniční stanici v Čerčanech se vydáme Nádražní ulicí souběžně s železniční tratí (směr Benešov) k podjezdu pod tratí  a dále po silnici druhé třídy č. 109 do Poříčí nad Sázavou (2,5 km). V centru obce se u železniční zastávky nachází turistický rozcestník tras. Vydáme se po červené značce vedoucí klidnou částí obce k lávce přes Konopišťský potok a dále chatovou osadou podél potoka. Následuje několikakilometrový romantický úsek skalnatým Měsíčním údolím, které nás přivede do  vesničky Racek (7,5 km).

Odtud pokračujeme (stále po červené značce) po silnici kolem Plíhalova mlýna k hlavní silnici (Benešov - Týnec nad Sázavou) (9 km). Tu přejdeme a pokračujeme proti proudu Konopišťského potoka kolem několika rybníčků k parkovišti pod zámkem Konopiště (možnost občerstvení)(10,5 km). Z parkoviště pokračujeme asfaltovou cestou (směřující k zámku) na hráz Konopišťského rybníka (11 km). Zde se připojí trasa z Benešova. Můžeme si udělat krátkou  odbočku ke Konopišťskému zámku.

Z rozcestí se dáme po červené značce přes hráz a dále po břehu rybníka. Vyjdeme na asfaltové cestě (lemované alejí), po které pokračujeme až do osady Chvojen (13 km). Kdo má čas a chuť, ten může podniknout odbočku ke zdejšímu kostelu (cca 600 metrů po značené odbočce). Jinak pokračujeme dále po značce asi půl kilometru na rozcestí červených (14 km). Červenou značku odbočující vpravo směr Kožlí a Neveklov necháme bez povšimnutí a pokračujeme rovně. Pokračujeme přes Semovice (17 km) (s rozlehlým Semovickým rybníkem) až na křižovatku u podjezdu pod hlavní silnicí (zde se připojuje trasa z Bystřice) (18 km). My však podchodu nevyužijeme a pokračujeme po silnici okolo letiště do Nesvačil(21 km).

Z Nesvačil se vydáme po vlastním značení polní cestou přes vrchol Kobylí hory (440 m n.m.) do vesničky Drachkov (23 km). Projdeme Drachkovem a pokračujeme stále po silnici zhruba 2 kilometry na křižovatku (částečné výhledy) (25 km). Zde uhneme vpravo a sejdeme do osady Libohošť (26 km). Pokračujeme po žluté značce po břehu rybníka do lesíka, odkud stoupáme na planinu s památníkem obětem války (upomínajícím na 24 vězňů různých národností zabitých v dubnu roku 1945). Záhy se k nám připojuje zelená značka. Scházíme přes Manělovice (28 km) kolem několika rybníků do Vrchotových Janovic (31 km) se známým zámkem. U kostela sv. Martina opouštíme žlutou značku a pokračujeme po silnici rovně k nadjezdu přes hlavní silnici a k železniční zastávce Vrchotovy Janovice (32,5 km). Za zastávkou pokračujeme po asfaltce souběžné s tratí do Velké Lhoty (33,5 km).

Na kraji Velké Lhoty uhýbají krátce za sebou dvě cesty vpravo. My se vydáváme tou druhou z nich a po polních cestách (vlastní značení) dojdeme do Bezmíře (35,5 km). Po silnici pokračujeme do Vojkova (37 km), obce prvně písemně připomínané v roce 1350. Na místě bývalé tvrze stojí původně renesanční zámek, přestavěný v roce 1872. Starobylý je i kostel sv. Jakuba, jenž je v základu románskou stavbou z doby okolo roku 1200.

 

V centru obce uhneme vlevo a pokračujeme po vlastním značení okolo zámku k mostu přes Mastník. Následuje táhlé stoupání k silnici spojující Vysokou a Lavičky. Za vesnicí Lavičky přetneme asfaltku (40 km) a pokračujeme stále rovně po asfaltové cestě, jež se po zhruba 200 metrech dělí. Z cest vybíráme tu, jež směřuje vlevo. Po dalším 1,5 km se k nám připojuje červená značka (a s ní také pochodníci z Prahy, Týnce a Pikovic). Po červené pokračujeme do Mezné (42 km). Na jejím konci společně se značkou uhýbáme vlevo a pokračujeme okolo zajímavé zpracované křížové cesty do Jesenice (44 km). Před kostelem uhýbáme po silnici vlevo, záhy ji však opouštíme a po polních cestách (vlastní značení) dojdeme na okraj Prčice, odkud je to jen pár desítek metrů do cíle na náměstí (50 km). (Zejména po projití hlavní masy pochodníků již bývá někdy úsek cesty za Jesenicí značně rozbahněný - v případě špatného počasí je možno jako alternativu použít silnici z Jesenice do Sedlce - cesta je tak asi o 1-2 km delší).

 

popis trasy z Benešova:

Od nádraží se vydáme k nedaleké sokolovně (křižovatka ulic Nádražní a Tyršova), kde je start. Od startu pokračujeme po nadjezdu nad železniční tratí a dále po červeně značené trase k přechodu přes frekventovanou silnici I/3 (při přecházení buďte opatrní). Za silnicí pokračujeme stále po červené hlavní cestou Konopišťského parku až k rozcestí před hradem Konopiště. Samotný zámek obejdeme zleva a na hrázi rybníka se připojíme k turistům z Čerčan.

 

 

Popis trasy z Bystřice:

od startu se vydáme k železničnímu podjezdu. Podejdeme pod tratí a pod silnicí I/3 a připojíme se k pochodníkům z Čerčan a Benešova.

 

 

 

zajímavosti na trase:

Poříčí nad Sázavou - románský kostel svatého Petra a Pavla z přelomu 11. a 12. století, farní kostel sv. Havla více...

Měsíční údolí - romantické údolí Konopišťského potoka mezi osadou Racek a Poříčím nad Sázavou. V dolní části údolí stejnojmenná trampská osada, založená v r. 1924 (nejstarší na Benešovsku).

Konopiště - zámek známý pobytem Ferdinanda d'Este, růžová zahrada, okrasný zámecký park, muzeum motocyklů, přírodní amfiteátr...  oficiální stránky zámku Konopiště

Chvojen - kostel sv. Jakuba ze 13. století stojící na místě raně středověkého hradiště bližší informace...

Nesvačily - kostel nalezení sv. Kříže, u obce sportovní letiště s leteckou školou a tradičními setkáními leteckých modelářů.

Libohošť - rozsáhlý rybník, při cestě nad rybníkem pomník obětem 2. světové války.

Vrchotovy Janovice - zámek v novogotickém stylu na místě původní gotické tvrze s rozlehlým anglickým parkem. Zámek proslavila zejména hraběnka Sidonie Nádherná, udržující živé styky s řadou významných osobností oné doby. Expozice věnovaná českému zvonařství. Natáčel se zde např. seriál O zvířatech a lidech. Poblíž gotický kostel sv. Martina ze 14. století vzniklý přestavbou původně románského kostela.

Vojkov - dvoukřídlý klasicistní zámek vzniklý v blíže neznámé době přestavbou původní gotické tvrze zmiňované již roku 1350. V roce 1870 zvýšen o patro, po roce 1886 přistavěna věž a terasa. V současné době slouží jako domov důchodců. Významnou památkou je i kostel sv. Jakuba - vystavěný ve 2. čtvrtině 13. století v románském slohu, Jeho dnešní podoba je však do značné míry dána gotickými a barokními přestavbami. Také Vojkov navštívili několikrát filmaři, proměnil se například v osudnou Plánici v seriálu Třicet případů majora Zemana.

Jesenice - na vrch Kalvárie vede křížová cesta, zbudovaná roku 1836. Tvoří ji celkem 17 křížů.

Mapa tras Čerčany/Benešov/Bytřice - Prčice: (červená/žlutá - značené turistické trasy; černá - ostatní cesty)


Zobrazit místo ČERČANY-PRČICE na větší mapě

 

 

TRASA OLBRAMOVICE - PRČICE (33 km)

Putování Českou Sibiří

Trocha statistiky na úvod:

délka 33 km, podíl cest s asfaltovým povrchem: cca 35 %; nastoupáno výškových metrů: 650; sestoupáno výškových metrů 690; nadmořská výška 410 (Prčice) - 700 (pod vrcholem kopce Mezivrata) metrů.

 

Charakteristika:

Olbramovická trasa nás zavede do kraje, který si pro své drsné klimatické podmínky vysloužil přízvisko "Česká Sibiř". Ostatně není divu - nejvyšší kopec v oblasti - Mezivrata, vystupuje do nadmořské výšky 713 metrů,

 

Jak se šlo v jednom z uplynulých ročníků:

Start je u železniční stanice v Olbramovicích. Od nádraží se vydáme po silnici jižním směrem souběžně s železniční tratí na Tábor do místní části Veselka. Na křižovatce se dáme po silnici vlevo. Po mostě překonáme hlavní silnici I/3 a odbočíme do Mladoušova. Z Mladoušova stoupáme stále po silničce do osady Kochnov (4 km), odkud pokračujeme lesem po modré turistické značce na rozcestí pod vrchem Šišovka (654 m n.m.). Odtud je to již kousek po loukách s výhledy daleko do kraje do Budenína (6 km). Z návsi se vydáme neznačenou cestou okolo zemědělského družstva do Otradovic (8 km) (pozor - nachází se zde dvě vesnice Otradovice cca kilometr od sebe).

ubudenina.jpg

Na konci Otradovic zahneme vpravo na polní cestu, která nás zavede okolo rybníka Křivánek (9 km) a stejnojmenného mlýna a dále po loukách do Vlčkovic (11 km). Stojí tu chátrající a vzhledově nepříliš zajímavý zámek který byl zbudován na místě původní tvrze, připomínané již roku 1546. Přejdeme silnici a pokračujeme zarostlou cestou kolem usedlosti Slavín do Bučiny (14 km). Z Bučiny se dáme po modré značce směr Neustupov, avšak po pár stech metrech zahneme vlevo polní cestou do Sedlečka (15 km). Zde se dáme po silnici vlevo. Brzy dojdeme na křižovatku, kde zahneme vpravo a úzkou silničkou stoupáme do osady Záhoříčko (17 km). Pokračujeme do Podlesí (18,5 km) a pak lesem na rozcestí pod kopcem Mezivrata (20 km) (713 m n.m.; nejvyšší vrchol Miličínské vrchoviny). Z rozcestí pokračujeme po červené a modré značce k rybníčku u Oldřichovce (21 km). Pokračujeme po červené značce po hrázi rybníka a poté lesní cestou ve svahu Babí hory (místo s největší koncentrací mravenišť v okolí) k hlavní silnici (dáváme velký pozor při přecházení) a pokračujeme až na rozcestí U Kalvárie (23,5 km), kde vezmeme za vděk trasou značenou zeleně.

Předtím si však můžeme udělat krátkou odbočku ke Kalvárii nad Miličínem (0,5 km), kde stojí osmiboká poutní kaple Utrpení Kristova z roku 1745 a křížová cesta.

Zelenou značku sledujeme až na kraj lese, kde značku opustíme a pokračujeme po polní cestě k silnici a za ní pokračujeme po neznačených cestách (a v prostředním úseku též po modré turistické značce) do Ješetic(28 km)

 

Z Ješetic se dáme po silnici do vesnice Radíč, u které zahneme vlevo na cestu vedoucí k podchodu pod železniční tratí a následně stoupající lesem na hřeben, kde se napojíme na zelenou turistickou značku. Lesní asfaltkou scházíme do Kvašťova (místy již vidíme dole pod námi věž Prčického kostela). Z Kvašťova (31 km) pokračujeme po zelené a žluté značce směrem k Prčici(33 km). Těsně před městem značku opustíme a po hrázi rybníka dojdeme zkratkou přímo na prčické náměstí.

TRASA JEDNOHO ZE STARŠÍCH ROČNÍKŮ NA MAPY.CZhttps://mapy.cz/s/1EeyJ (pouze orientačně)

 

TRASA TÁBOR - PRČICE (30 km) 

Jak se šlo v některém z minulých ročníků: Táborská trasa startuje z autobusového nádraží (jež se nachází přímo u železniční stanice). Od startu se vydáme po červené turistické trase Šafaříkovou ulicí okolo dopravního hřiště k nádrži Jordán. Pokračujeme vpravo cestou podél vodní nádrže. Posléze se cesta přimyká k železniční trati kterou následně nadejdeme a pokračujeme betonovou cestou podél dvou rybníků na okraj Čekanic, odkud se vydáme po silnici na křižovatku na okraji Stoklasné Lhoty a dále skrz obec. 

Náves v Borotíně (pochod Praha - Prčice)

 Na jejím konci uhneme vlevo polní cestou k lesu. Projdeme lesem a za ním nás cesta vroubená stromořadím přivede k železniční trati, kterou sledujeme až k Chotovinám. Podejdeme pod tratí a po dalších zhruba 400 metrech se ocitneme na turistickém rozcestí u Chotovin. Pokračujeme Táborskou ulicí - přejdeme železniční trať a po mostě překonáme dálnici D3. Na křižovatce silnic pokračujeme rovně. Stále následujeme červené turistické značení, spolu s ním posléze odbočíme ze silnice vpravo a pokračujeme údolím Košínského potoka. Údolí posléze opustíme a stoupáme mírně lesem. Za lesem na nás rozcestí červené a modré turistické trasy.

Kdysi pochodníci pokračovali po modré na okraj Borotína a dále po vlastním značení lesními cestami do Bonkovic a dále do centra Střezimíře.

V posledních letech však byla trasa změněna a zpravdla vede okolo po červené okolo zříceniny hradu Borotín (Starý Zámek) k rybníku Suchdol a dále po cyklotrase 1059A přes Novou Střezimíř do Střezimíře.

V centru Střezimíře (na křižovatce u hospody) uhneme uličkou vlevo do kopce. Za hřbitovem se připojíme k zelené a modré značce, které sledujeme na rozcestí Větrov. Po zelené pokračujeme polní cestou s výhledy do kraje do Červeného Újezdu. Zelená značka nás provede skrz obec až ke hřbitovu, kde spolu s ní odbočujeme na cestu, jež nás po kilometru chůze přivede do osady Říkov. Za osadou se značky dělí. My se vydáváme vlevo do kopce (modrá + zelená) na další rozcestí na okraji lesa. Pokračujeme přes Staré Mitrovice a Přestavlky do cíle.

(délka 30 km, celkem nastoupáno výškových metrů 600, celkem sestoupáno výškových metrů 630, nejvyšší bod: na rozcestí Větrov cca 630 m n.m., nejnižší bod: Prčice cca 410 m n.m.)

Únikové trasy, aneb když dojdou síly: 

Táborská třicítka je pro ty, co si nejsou jistí, zda zvládnou dojít až do cíle, asi nejvýhodnější. Na vlak můžeme nastoupit v Chotovinách ( na 9 kilometru), ve Střezimíři (na 19 km, při příchodu do obce opustíme trasu pochodu a dáme se po silnici doprava), a Červeném Újezdu (na 23 km, u kostela doprava)

 

Zajímavosti  na trase:

Jordán - nejstarší vodní nádrž v ČR vzniklá přehrazením Košínského potoka již v roce 1492. Zajišťovala zásoby pitné vody pro obyvatele města a později sloužila i k chovu ryb. Nádrž má rozlohu téměř 52 hektarů a zadržuje asi 3 miliony krychlových metrů vody (tedy zhruba tolik, kolik činí průměrná spotřeba pitné vody v ČR za dva a čtvrt dne).

Chotoviny - Dominantou obce je rozlehlý klasicistní zámek, který nechal na místě původní vlkančické tvrze zbudovat v letech 1770 - 1780 Kašpar hrabě Migazzi. Roku 1806 koupil zámek pražský měšťan Jan Nádherný, který provedl novorenesanční úpravu zámku a založil hodnotný anglický park (zámek ani park nejsou veřejnosti přístupné). Historické jádro obce s původně gotickým kostelem sv. Petra a Pavla, farou a kostelem Husova sboru. Muzeum historických vozidel (http://janecky.cz/veterani/). Trasa pochodu vede po okraji obce - k zajímavostem si musíme udělat odbočku - cca 1 km.

Starý Zámek (Borotín): Zřícenina hradu ze 14. století nad Starozámeckým rybníkem (zbytky hradního paláce, brány a věží)

TRASA JEDNOHO ZE STARŠÍCH ROČNÍKŮ NA MAPY.CZ: https://mapy.cz/s/1EeD8

 

Dětská trasa ze Střezimíře NAPOSLEDY SE ŠLA V ROCE 2013, poté zrušena!!! (Ze Střezimíře od té doby startuje trasa 31 km přes Jistebnici)

Trasa začíná na železniční stanici Střezimíř. Odtud pokračujeme po žluté značce, zprvu po silnici, potom podejdeme železniční trať a mírným stoupáním pokračujeme do Vestce. Za ním se nachází rozcestí Na Průhoně, odkud se vydáme vpravo po červené značce po ní projdeme obcí Mezno a přes rozcestí Černý Les ke zříceninám hradu Borotín (od Střezimíře jsme ušli 9 km). Po prohlídce zříceniny pokračujeme  asi 0,5 km na rozcestí turistických tras, kde se připojíme k turistům z Tábora.

 

TRASA STŘEZIMÍŘ - PRČICE: 31 km: ZA VESNIČKAMI JAK Z POHÁDKY A K POŠTOVNĚ ZE SNĚŽKY

Trocha statistiky na úvod:

Střezimíř, žel.st. - Střezimíř - Bonkovice - Borotín - Kamenná Lhota - Smrkov - Křivošín - Nehonín - Jistebnice - Zbelítov - Hodkov - Petříkovice - Nadějkov - Křenovy Dvory - Ounuz - Monínec - Uhřice - Sedlec-Prčice

Jak se šlo v Jednom z minulých ročníků:

Od nádraží ve Střezimíři se vydáme do centra obce (1 km) a dále polní cestou stoupáme do Bonkovic (2,5 km). Pokračujeme po vlastním značením lesem po svazích kopců Chocholouš a Krkáček na silnici, po které dojdeme okolo rybníka Buzín do Borotína (6 km), který je pozoruhodný protáhlou ve svahu vedenou návsí. (z Borotína si můžeme udělat odbočku ke zřícenině Starý Zámek - cca 1 km). Vyhledáme značení modře značené turistické trasy. Ta nás vyvede úzkým průchodem mezi domky za ves a zvolna stoupáme po loukách do Kamenné Lhoty (8 km).

Modrá značka nás povede střídavě lesem, střídavě po loukách s výhledy do kraje do městečka Jistebnice (14,5 km). Z Jistebnice se vydáme po zelené turistické značce přes vesničky Zbelítov (16,5 km), Hodkov (17,5 km) a Petříkovice (18,5 km) do Nadějkova (19,5 km). Z Nadějkova stoupáme přes Boučí (21 km) a Pohořelice na kopec Žďár (699  n.m.) a dále k samotě Businy, odkud je to lesem kousek na rozcestí u vesničky Ounuz (26 km). Z Ounuzi si můžeme udělat krátkou odbočku na vrchol kopce Javorová skála (723 m n.m.), kde se v kempu nachází dřevěná poštovna, stávající donedávna na vrcholu Sněžky. Z Ounuzi scházíme přes lyžařský areál Monínec do Bolešína, odkud je to už jen kousek do Sedlce, z něhož nám zbývá poslední kilometr na náměstí v Prčici.

Únikové trasy, aneb když dojdou síly: z Jistebnice a Nadějkova jezdí o víkendu 4x denně autobus do Tábora k vlaku.

Trasa jednoho ze starších ročníků na mapy.cz: https://mapy.cz/s/1EcBa

 

TRASA SEDLČANY – PRČICE (ROBINOVA TRASA): 30 km

Trocha statistiky na úvod: délka 30 km, podíl cest s asfaltovým povrchem: cca 35 %; nastoupáno výškových metrů: 800; sestoupáno výškových metrů 740; nadmořská výška 350 (Sedlčany) - 546 (vrch Radečín) metrů.

Dopravní spojení: vlakem s přestupem v Olbramovicích, autobusy z Prahy, Knížecí.

Popis trasy v jednom z minulých ročníků: Od startu půjdeme na náměstí T. G. Masaryka. Po prohlídce náměstí se vydáme po červené turistické značce jižním směrem Sedleckou ulicí. Po zhruba 200 metrech zahneme doprava a ulicí Víta Nejedlého dojdeme na okraj města. Přejdeme hlavní silnici (1 km) a mírně stoupáme (stále po červené a zelené turistické značce) po svahu kopce Sedlčanský Šiberný. Následuje krátký sestup a naše cesta ústí na silničku, kde se nachází turistické rozcestí nazvané Pod Jonášem (2,5 km)(pro úplnost dodejme, že Jonáš je název jednoho z okolních kopců). Po červené pokračujeme přes Ústupenice(4,5 km) a potom lesem k Poušti svatého Marka (6 km).

V minulosti zde stával kostelík sv. Marka, který nechal v roce 1549 vystavět Ladislav II. starší Popel z Lobkowicz. Kostel byl zrušen v období Josefínských reforem (roku 1786) a přebudován na hájovnu. Dnes je bohužel opuštěná a chátrá.

Dáme si pozor na značení. Z Pouště svatého Marka vedou červené značky do tří směrů! My pokračujeme po té směr Vysoký Chlumec a Počepice (pokud omylem zvolíme špatnou červenou - směr  Pořešice, tak se nebudeme vracet zpět na rozcestí - budeme sledovat špatnou červenou až na silnici a v místě, kde značka silnici opouští, budeme po silnici pokračovat do Vysokého Chlumce - cesta se prodlouží asi o půl kilometru). Městys Vysoký Chlumec(7,5 km) se může pochlubit řadou památek. Již z dálky nás upoutá hrad (veřejnosti nepřístupný), stojící na vysokém zalesněném a skalnatém ostrohu nad obcí. Hrad dal vystavět nejspíše ve druhé polovině 14. století Purkart Strnad z Janovic. Nejslavnější éru však zažil za působení Lobkowiců. Pověst praví, že stavitelé chtěli původně postavit hrad na Skuhrovském vrchu nedaleko Počepic. Ale to, co přes den vystavěli, přenesli v noci čerti na místo nynějšího hradu. Nějakou dobu se takto handrkovali, až se nakonec stavitelé podřídili. Ve Vysokém Chlumci také nalezneme skanzen lidových staveb středního Povltaví.

Z Vysokého Chlumce pokračujeme asfaltkou do Pořešic. Zde vezmeme zavděk žlutou turistickou značkou, vedoucí údolím Počepického potoka do  Počepic. Ještě před vesnicí objevíme několik zastavení unikátní křížové cesty zbudované v letech 1861 - 1888. Jednotlivá zastavení tvoří žulové kříže s ve výklenku usazenými obrazy zachycujícími výjevy z Kristova života a spojující Počepice s vrcholem kopce Radešín (546 m n.m.)

Obci Počepice dominuje původně gotický kostel sv. Jana Křtitele. Jeho dnešní podoba je dána barokní přestavbou z roku 1790. Zajímavá je i v sousedství stojící barokní fara. Z centra Počepic (13 km) se vydáme se dále opět po žluté značce, ale tentokrát směrem východním.

Asfaltka nás zavede přes Skuhrov (15 km) na křižovatku v osadě Veselíčko, zde se dáme doprava a po kilometru cesty na další křižovatce doleva do osady Křemenice (17,5 km). Zde žlutá značka opouští silnici a sestupuje do údolí potoka Slabá. Pokračujeme proti proudu potoka do osady Ředičky (20 km), ze které se dáme po loukách a částečně lesem do Nových Dvorů (22 km). Za vesnicí stoupáme po žluté turistické trasy na rozcestí Na Bráně (22,5 km), kde se k nám připojí červeně značená turistická trasa (a též trasa pochodu z Petrovic). Na rozcestí U Zvěřince (23 km) si můžeme udělat krátkou odbočku ke zříceninám hradu (0,2 km tam a 0,2 km zpět). Hrad, prvně zmiňovaný roku 1362 (a roku 1539 již pustý), připomíná jen několik terénních nerovností a sporé pozůstatky zdí. Je zde umístěna pamětní deska upomínající na pobyt Karla Hynka Máchy. Z rozcestí klesáme lesem do Zadních Bud (24 km), kde se značky opět dělí. My pokračujeme vpravo po žluté po asfaltce do Malkovic a do Kvasejovic(26 km). Z Kvasejovic stoupáme po zelené ke kapličce Ježovka (27 km), kde se připojuje modrá turistická značka. To již scházíme na okraj Sedlce a posléze na zdejší náměstí (29 km), z něhož je to jen pár set metrů na náměstí v Prčici(30 km).

souhrn značení: Sedlčany – Počepice: červená (pozor na rozcestí červených u Pouště Svatého Marka); odbočka na Radešín: žlutá+vlastní značení; Počepice – Kvasejovice: žlutá; Kvasejovice – cíl: zelená

 

možnosti občerstvení: Sedlčany, Vysoký Chlumec, Počepice, Kvasejovice, Sedlec-Prčice; v den konání pochodu možná i na dalších místech na trase

 

Únikové trasy, aneb když dojdou síly: z Vysokého Chlumce a Počepic jezdí autobusy do Sedlčan a Prahy

TRASA NA MAPY.czhttps://mapy.cz/s/1EenB

 

TRASA PIKOVICE – PRČICE (50 km)

Na místo startu se dostaneme nejlépe vlakem – „Posázavským Pacifikem“ do zastávky Petrov u Prahy. Od zastávky sejdeme k Sázavě a po mostě dojdeme do Pikovic. Hned za mostem také bývá start. Od startu se vydáváme po vlastním značení nejprve vlastní zástavbou Pikovic a posléze lesem okolo bývalé střelnice. Později se k nám připojí zelená turistická značka po které pokračujeme do Třebsína (5 km).

Z Třebsína pokračujeme po žluté značce. Přetneme hlavní silnici (5,5 km) a pokračujeme po polní cestě (tou více vlevo, cestou směřující vpravo bychom se po zhruba půl kilometru dostali ke Smetanově vyhlídce). Před prvním objektem chatové osady uhýbáme vpravo a prudce klesáme do údolí potoka. Za potokem vystoupáme na širší cestu, kterou pokračujeme do chatové osady Proudy. Zde se otáčíme takřka do protisměru a částečně lesem, částečně po loukách míříme k silničce na okraji Teletína (9,5 km). V centru vesnice uhýbáme po značce vpravo (v následujícím úseku si dáme pozor na značení). Sestupujeme do údolí bezejmenného potoka, který sledujeme až k jeho ústí do potoka Třeblová (11 km). Zde odbočíme vlevo a stoupáme proti proudu až k chatové osadě Pexův Luh (12 km). Pokračujeme dále po žluté do Nedvězí (nedaleko stojí mlýn známý z filmu Na samotě u lesa) s rozlehlým statkem a chovem koní a na křižovatku silnic u Loutí (15 km)

Zde značku na chvíli opouštíme, abychom se na ní po asi dvoukilometrové trase vedené po vlastním značení opět vrátili. To již vcházíme do Jablonné (17 km). Procházíme obcí až k zámku. Za ním odbočíme po žluté značce a stoupáme k okraji lesa. Žlutá značka zde uhýbá vpravo, trasa pochodu po vlastním značení vlevo (pokud jste odbočku přehlédli, nic se neděje, za chvíli se obě cesty zase spojí. Přejdeme hlavní silnici a pokračujeme do obce Blažim (21 km). Za ní nás značka zavede do údolí Močidla (24 km), kde se připojuje červená značka. Zhruba po kilometru se nachází další rozcestí, zvané Bakos (25 km). Zůstáváme věrni žluté značce, která nás zavede do Nahorub (26 km). Následuje poměrně fádním úsek po silnici do Dublin (28 km) a dále do Osečan (31 km).

Po silnici projdeme až téměř na konec obce a zahneme vlevo po modře značené trase proti proudu potoka Mastník. Modrou značku vyměníme za červenou (33 km) a tu po dalším půl kilometru za silničku, kterou vystoupáme do Sestrouně. Po vlastním značení pokračujeme polní cestou (pozor na značení!) do vesničky Hradišťko (34 km), odkud lesními cestami a poté po modré značce sestupujeme do Kosovy Hory (36 km). Turistická značka nás dovede až na náměstí. Pokračujeme po vlastním značení zástavbou k podchodu pod hlavní silnicí a poté vystoupáme úvozovou cestou do Dohnalovy Lhoty (38 km). Zde se opět napojujeme na červenou značku, jež nás povede převážně po loukách. Před Mezným se připojuje trasa z Čerčan, Benešova a Bystřice (41 km; nejvyšší bod trasy: 490 m n.m.). Po červené pokračujeme do Mezné (42 km).

Na jejím konci společně se značkou uhýbáme vlevo a pokračujeme okolo zajímavé zpracované křížové cesty do Jesenice (44 km). Před kostelem uhýbáme po silnici vlevo, záhy ji však opouštíme a po polních cestách (vlastní značení) dojdeme přes Sovův mlýn, Vršovice a Strnadovský mlýn na okraj Prčice, odkud je to jen pár set metrů bočními uličkami na náměstí. (Zejména po projití hlavní masy pochodníků již bývá někdy úsek cesty za Jesenicí značně bahnitý - v případě špatného počasí je možno jako alternativu použít silnici z Jesenice do Sedlce - cesta je tak asi o 1-2 km delší).

 

zajímavá místa na trase:

Medník - národní přírodní rezervace, známá výskytem kandíku psího zubu

Třebsín - zvonička na návsi

Smetanova vyhlídka - vyhlídka na Štěchovickou přehradu (cca 500 metrů mimo trasu)

Vyhlídka Máj - vyhlídka na skalnaté stráni vysoko nad Vltavou poblíž Teletína (cca 0,5 km mimo trasu)

Jablonná - zámek, udržovaný zámecký park

Osečany - poblíž rozhledna Drahoušek

TRASA JEDNOHO ZE STARŠÍCH ROČNÍKŮ NA MAPY.CZhttps://mapy.cz/s/1EesS

 

 

TÝNEC NAD SÁZAVOU – PRČICE

Od společenského centra se vydáme po zelené značce (směr Krusičnany – Neštětice). Která nás dovede na okraj města do údolí Janovického potoka. Zde trasa značku opouští. Přecházíme na opačný břeh a prudce stoupáme lesem do Chářovic. Zabočíme po silnici vlevo a pokračujeme až na konec obce, odkud pokračujeme zhruba 2 km po panelové cestě až na silnici, kde opět potkáváme onu zelenou turistickou značku. Následujeme jí po silnici do Chrášťan a dále údolím Černíkovického potoka do Černíkovic.

Zhruba 1,5 km za Černíkovicemi končí zelená turistická trasa na rozcestí poblíž Neštětic. Zde vezmeme zavděk červeným turistickým značením (po silnici směr Neveklov). Mineme žlutě značenou odbočku vedoucí na vrchol Neštětické hory s rozhlednou a pokračujeme dále ke stavení poblíž osady Chvojínek. Zde opouštíme společně s červenou značkou silnici a pokračujeme do osady Dubovka, odkud nás asfaltka dovede na náměstí v Neveklově.

Po prohlídce centra města pokračujeme po červeně značené Sukově cestě. Tu následujeme až do Strážovic. Z centra obce se vydáme po silnici vlevo až k zemědělskému areálu za obcí. Zde uhýbáme po neznačené cestě vpravo do lesa. Lesními cestami pokračujeme okolo 497 metrů vysokého Kaplanského vrchu do Suchdola. Odtud pokračujeme po vlastním značení či po místním žlutém značení do osady Luhy. Pokračujeme opět po vlastním značení na nádraží v Kosově Hoře.

Zde začíná červená turistická značka, která nás dovede na náměstí.  Pokračujeme po vlastním značení zástavbou. Podejdeme pod hlavní silnicí a pokračujeme úvozovou cestou do Dohnalovy Lhoty. Zde se opět napojujeme na červenou značku, jež nás povede převážně po loukách. Před Mezným se připojuje trasa z Čerčan, Benešova a Bystřice.  Po červené pokračujeme do Mezné. Na jejím konci společně se značkou uhýbáme vlevo a pokračujeme okolo zajímavé zpracované křížové cesty do Jesenice. Před kostelem uhýbáme po silnici vlevo, záhy ji však opouštíme a po polních cestách (vlastní značení) dojdeme na okraj Prčice, odkud je to jen pár desítek metrů na náměstí. (Zejména po projití hlavní masy pochodníků již bývá někdy úsek cesty za Jesenicí značně rozbahněný - v případě špatného počasí je možno jako alternativu použít silnici z Jesenice do Sedlce - cesta je tak asi o 1-2 km delší).

Trasa na mapy.cz: https://mapy.cz/s/1Eea8

TRASA VOTICE – PRČICE (DĚTSKÁ TRASA)

p1050887.jpg

Start této trasy je na náměstí ve Voticích, jež je od železniční stanice vzdáleno zhruba dva kilometry. Z náměstí se vydáme po silnici k podjezdu pod silnicí I/3. Hned za ním naše trasa uhýbá šikmo vpravo a stoupá po loukách do osady Lysá. Pokračujeme po vlastním značení do lesa, kde se k nám připojuje červená turistická značka. Spolu s ní poměrně příkře stoupáme na vrch Větrov (676 m n.m.) s kaplí sv. Vojtěcha.

Kapli zbudoval kolem roku 1680 hrabě Ferdinand František z Vrtby jako výraz díků za to, že se městu Votice vyhnula morová nákaza. Pod kaplí stojí pověstmi opředený "obětní stůl".

Sestupujeme do Mysletic a pokračujeme do osady Hory, kde překřížíme silnici na Neustupov. Naskýtají se odtud zajímavé výhledy na okolní krajinu. My pokračujeme stále po červené lesními cestami do Buchova k rybníčku, kde dříve stávala tvrz. Z Buchova stoupáme na výrazný kopec Mezivrata (713 m n.m.) se zdaleka viditelným vysílačem. Samotný vrchol však obcházíme. Přicházíme na asfaltku, po které se vydáváme vpravo (směr Oldřichovec). U rybníka však uhýbáme vlevo a stále po červené pokračujeme lesem k silnici I/3 (dáme velký pozor při přecházení) a dále na rozcestí nad Třetuželí a na rozcestí u Kalvárie. Odtud se vydáme po zelené na kraj lesa a následně po vlastním značení do Ješetic. Z centra vesnice se vydáme na křižovatku a míříme dále silničkou do Radíče.

Na konci vsi uhýbáme vlevo a stoupáme k podchodu pod železniční tratí a dále lesem. Na vrcholu stoupání se k nám připojuje zelená turistická značka. Spolu s ní klesáme do Kvašťova. Před námi  jsou poslední dva kilometry, které absolvujeme po zelené a žluté značce. Před sebou již vidíme věž kostela v Prčici. Ještě před městem uhýbáme vlevo po vlastním značení okolo rybníka přímo na náměstí v Prčici.

 

TRASA PETROVICE (U SEDLČAN) - PRČICE

Trocha statistiky na úvod: délka 30 km; podíl cest s asfaltovým povrchem: cca 30 %; nastoupáno výškových metrů 760; sestoupáno výškových metrů 800; nadmořská výška 400 (Sedlec) - 660 (U Václava) metrů.

Ze startu v Petrovické základní škole se dáme ulicí vlevo až dojdeme na křižovatku. Turistických značek si nevšímáme a pokračujeme po silnici na kraj města a okolo čerpací stanice do vesničky s ponurým jménem Krchov (1,5 km). Zde silnici opustíme a dáme se vpravo po účelové komunikaci. Po pár set metrech dojdeme k silnici (2 km), po které se dáme vlevo a stoupáme ke kraji osady Kuníček (2,5 km). U kapličky zahneme vlevo a vystoupáme k rozhledně Kuníček (též Hodětín) (3 km), ze které se otevírá pěkný výhled na krajinu pomezí středních a jižních Čech. Pokračujeme polní cestou (při ní unikátní zastavení křížové cesty) do vesničky Kuní (4 km). Dojdeme až na konec obce a odbočíme vpravo. Po neznačené úvozové cestě klesáme do údolí říčky Brziny (4,5 km). Dojdeme na silnici, po níž se dáme vpravo na křižovatku (5 km) a pak vlevo směr Týnčany. Přejdeme potok a za ním se zastavíme u Divišovy jeskyně (5,5 km) (v den konání pochodu bývá umožněna prohlídka jeskyně s průvodcem).

Za jeskyněmi opouštíme silnici a dáme se vpravo. Po zhruba 100 metrech se cesty opět dělí. My se vydáme tou směřující více vpravo (vede po ní modrá značka). Přehlédnutí této odbočky stojí každoročně mnoho pochodníků ztrátu času i sil. Podél drobné vodoteče stoupáme do osady Skoupý (7 km). V obci se obrátíme takřka do protisměru a pokračujeme po silnici na kraj obce a dále širokou cestou (stále po modré značce) směr Husova Kazatelna. Naskýtá se nám typický pohled na krajinu Petrovicka: z pastvin vystupující drobné žulové balvany. Dojdeme na rozcestí pod Husovou kazatelnou (8 km) a poté vystoupáme (stále po modré) až k samotnému viklanu.

viklan Husova Kazatelna

Modrá značka schází na silnici, po které se dává doprava na křižovatku (nachází se zde autobusová zastávka, ze které lze v případě nouze využít autobusů do Prahy, dále na trase o víkendu možnost úniku není) a na ní vlevo do Žemličkovy Lhoty (9 km). Z obce pokračujeme stále po modré asfaltkou okolo Horního obděnického rybníka na silnici, po které vystoupáme do Obděnic (11 km). V Obděnicích stávala tvrz, kterou v 16. století vlastnil známý rybníkář Jakub Krčín z Jelčan. A dominantou vesnice je románský kostel Nanebevzetí Panny Marie, ve kterém chtěl být Krčín pochován. Ještě za svého života si dal vytesat náhrobek. Datum na něm však chybí a místo posledního odpočinku regenta zůstává záhadou. Traduje se, že jeho potomci byli ještě lakotnější než on a bylo jim líto utrácet za převoz těla i za kameníka, který by náhrobek dokončil.

Od hospody v Obděnicích se vydáme boční ulicí po zelené turistické značce, vedené převážně po pastvinách. V místě, kde značka prochází malým lesíkem, se asi 200 metrů vlevo od cesty nachází chalupa známá z filmu Na samotě u lesa (přestavěná však k nepoznání). Projdeme vesnicí Radešice (13 km) a na jejím konci stoupáme úvozovou cestou lemovanou žulovými balvany (při troše štěstí a dobrém počasí můžeme zahlédnout vyhřívající se ještěrky) do vísky Mezný (14 km). Nedaleko cesty se nachází pěkná žulová zvonička, typická pro zdejší kraj. Následuje příkřejší sestup po loukách do osady Setěkovy (15 km), kde zahneme doprava (stále po zelené). Po zprvu široké a postupně se zužující cestě dojdeme k poslednímu osady a dále do lesa, kde uhneme vlevo na cestu, po které stoupáme až na hřeben na rozcestí U Václava (16,5 km). Krajina tu má téměř horský ráz, však se také nacházíme v nadmořské výšce 660 metrů. Z rozcestí klesáme po zelené a modré značce starým bukovým lesem skrývajícím rozeseté žulové balvany na okraj vesničky Chválov (zejména spodní část cesty bývá často hodně mokrá). Cesta vyjde na silnici, po které se dáme vpravo do centra osady (18 km). Z rozcestí u bývalé autobusové zastávky se dáme po zelené širokou cestou do vesničky Březí (19 km). Za ní značka klesá do údolí k potoku (úsek v údolí bývá značně blátivý) a poté, stoupá na silnici, po které se dává vlevo do vesnice Myslkov (20,5 km). V centru vsi zahneme po značce vpravo, mírným stoupáním dojdeme k silnici, kterou překonáme, a ještě jednou klesáme do zamokřeného údolí (tím máme ta nejbahnivější místa na trase za sebou) ze kterého vystoupáme do vísky Horní Matějov (21,5 km). Zde se dáme po asfaltce vlevo (spolu se zelenou a červenou turistickou značkou) na křižovatku. Zahneme vlevo a po pár desítek metrů širší cestou vpravo (červená turistická trasa). Pokračujeme po okraji lesa a poté mírně stoupáme lesem (kde se připojí žlutá turistická značka) k odbočce k hradu Zvěřinec (23,5 km)

Hrad Zvěřinec byl založen v první polovině 14. století a do dnešních dob se z něj zachovaly jen terénní nerovnosti a malé pozůstatky zdí. V areálu bývalého hradu je umístěna pamětní deska K. H. Máchy, který hrad několikrát navštívil. Na hrad vede červeně značená odbočka (0,2 km), po které se po prohlídce areálu vrátíme zpět na rozcestí.

Po červené a žluté klesáme lesní cestou na rozcestí v osadě Zadní Boudy. Z rozcestí se dáme vpravo po žluté značce (a po silnici) do Malkovic (25 km). Zde zahneme po žluté značce do centra vsi a poté údolím na okraj Kvasejovic, vesnice která je v širokém okolí nejstarší (připomíná se již roku 1045). Překřížíme silnici (26,5 km) a po zelené značce stoupáme ke kapličce Ježovka. Kaple byla zbudována u studánky (27,5 km), jejíž vodu místní odjakživa považovali za léčivou. A navíc prý studánka nevysychá ani v těch nejsušších dnech. To již z cesty vidíme věž Prčického kostela. Scházíme do Sedlce a zástavbou pokračujeme na Sedlecké náměstí (29 km), odkud je to po mostě, zdobeném sochami kousek do cíle na náměstí v Prčici(30 km).

 souhrn značení: Petrovice - Divišova jeskyně: vlastní značení; Divišova jeskyně - Obděnice: modrá; Obděnice - Matějov: zelená; Matějov - Zadní Boudy: červená; Zadní Boudy - Kvasejovice: žlutá; Kvasejovice - cíl: zelená

možnosti občerstvení: Petrovice, Obděnice, Myslkov, Kvasejovice, Sedlec-Prčice, v den pochodu pravděpodobně i na dalších místech na trase

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Termín Pochodu Praha-Prčice

Danda, 20. 5. 2014 9:45

Jen upravuji - Pochod se jde třetí květnovou sobotu, ne v srpnu. Letos tedy byl 17.5.2014 :-)
Jednotlivé trasy se mohou meziročně měnit, popisy výše uvedené nejsou univerzální.

Re: Termín Pochodu Praha-Prčice

Expedition4you.eu, 9. 5. 2015 9:24

Díky za info ;)