Velká Čermná (Czermna)
Mezi největší obce tzv. "Českého koutku" v Kladsku patřila a patří Velká Čermná, která se rozkládá podél Čermenského potoka (polsky Czermnica). A je též v regionu jedna z nejstarších. Zdejší farnost se připomíná již roku 1354 v tzv. konfirmačních knihách pražské diecéze, kde se uvádí o ustanovení faráře v Machově prostřednictví čermenského faráře. Čermná tehdy patřila Hanuši z Adršpachu a byla již pravděpodobně relativně vyvinutým sídlem vzniklým snad již ve století předcházejícím.
Také další písemné zmnínky o Čermné se týkají farářů: roku 1364 byl čermenským farářem ustanoven Jan za přítomnosti Jana a Záviše z Adršpachu, roku 1377 byl farářem ustanoven Oldřich se souhlasem Jana z Dubé a Lva z Adršpachu.
Později byla Čermná dlouhou dobu součástí Náchodského panství, po roce 1477 však přešla Čermná společně s nedalekým Slaným do vlastnictví hradu Homole (část obce - dnešnína české straně stojící Malá Čermná - součástí náchodského panství zůstala .Výrazně byla obec poškozena za husitských válek.
Roku 1763 připadlo Kladsko, a spolu s ním též Čermná, po prohrané sedmileté válce Prusku. V roce 1785 kupuje Čermnou od hrabat z Leslie Michaelu Stillfriedovi z Neurode.
Za Napoleonských válek pobýval na čermenské faře po nějakou dobu pruský král Fridrich Vilém III. (od 9. do 29. června 1813).
Čeština se postupně vytrácela z úřadů a po roce 1870 i z úřadů a škol. Doma však drtivá většina občanů mluvila česky. Nepovažovali se však až na výjimky za Čechy, ale za česky hovořící Prusy.
V Čermné bývala česká škola, na níž učil od roku 1746 učitel Jan Šmída, který psal po čtyřicet let svého učitelování českou kroniku, zaznamenávající všechny důležité místní události, ale i např. pověsti z regionu. V psaní pokračoval i ve výslužbě a pokračoval až do své smrti v roce 1792. V paní kroniky se pak vystřídalo ještě několik pokračovatelů ať už píšících česky či německy.
V Čermné a okolí se vyskytovaly a vyskytují četné minerální prameny, díky nimž se sousední nevýznamná Chudoba (Kudowa-Zdrój) rozrostla v prosperující lázeňské město, které postupně svým významem Čermnou převýšilo. Ve 30. letech 20. století měla Čermná přes 2 000 obyvatel, z nichž drtivá většina hovořila česky. To za druhé světové války se nikdo neopovážil česky ani špitnout a muži byli narukováni do wehrmachtu.
Hlavním turitickým lákadlem obce je vedle kostela stojící kostnice, zbudovaná r. 1776 zásluhou faráře Tomáška. V kostnici jsou shromážděny ostatky obětí válek (slezských válek (1740-1745) a války sedmileté (1756-1763)) a epidemie cholery. Ostatky, které byly předtím narychlo pohřbeny do mohyl a provizorních hrobů v širokém okolí. Sbírání, očištění a ukládání lebek trvalo až do roku 1804. Zvenku se jedná o nenápadnou stavbu ve štítu s reliéfy andělů a božím okem ve štítu, uvnitř jsou však vyskládána zhruba třemi tisíci lidskými lebkami a dalšími kostmi. A dalších dvacet (nebo možná i třicet) tisíc lebek je umístěno v nepřístupné kryptě pod podlahou. (Kostnice je přístupná celoročně kromě pondělí, otevírací doba se liší dle ročního období, vždy však minimálně od 10 do 16 hodin).
Za povšimnutí stojí i samotný kostel, zasvěcený svatému Bartoloměji Jeho kořeny sahají až do 14. století. Byl však poničen za husitských válek a obnoven v 16. století. Jeho dnešní podoba je dána barokní přestavbou z 2. poloviny 18. století.
Vedle kostela stojí též samostatná zvonice, zbudovaná v roce 1603.
V obci se zachovalo několik venkovských obytných a hospodářských budov z 18. a 19. století(zděných i dřevěných), jejichž architektura je podobná spíše stavbám na české straně (na Náchodsku a Hronovsku), než těm kladským.
Pozoruhodná je zejména skupinka domů v horní části obce, ve kterých žili chudí tkalci. Domů stojí dvanáct v řadě a proto se jim přezdívá "dvanáct apoštolů".
Na východním okraji obce stojí památník tří kultur, určený památce českých, německých a polských rodáků kteří se podíleli na rozvoji Čermné
V jednom z domků v nejhořejší části Čermné si můžeme prohlédnout pohyblivý betlém, obsahující zhruba 250 pohyblivých figurek. Vyřezal je z lipového dřeva v letech 1896 - 1924 samouk Franz Stephan. A když byl hotov s betlémem dal se do vyřezávání dřevěných varhan, skladajících se z 270 píšťala a 10 registrů (přístupné denně, vstupné dobrovolné).
Příjmení původních obyvatel: Taubitz, Schimmek, Paulitschek, Hanuš...
Komentáře
Přehled komentářů
Díky za obsáhlé informace. Měla bych zájem ještě o zobrazení a popis drobných sakrálních památek (kaple, kříže, sloupy, sochy) v obci a okolí.
Informace o obci
(MAB, 28. 3. 2022 15:50)