Orlické hory, Adršpach, Broumovsko

 Nejvýraznější rozsocha Orlických hor vystupuje od Vrchmezí k jihu až k Deštnému a od hlavního hřebene ji odděluje údolí horního toku Bělé. Nejvyšším bodem oné rozsochy je 1050 metrů vysoký Sedloňovský vrch.

Zhruba 700 metrů jižně od nejvyššího vrcholu se v nadmořské výšce 1005 metrů tyčí Sedloňovský černý kříž. Zhruba 5 metrů vysoký masivní na černo natřený dřevěný kříž jitří v kolemjdoucích zvědavost a fantazii: co se tu asi tak mohlo stát?

Původ křížem donedávna objasňovala plechová tabulka s německým nápisem:

„Zur frommen Erinnerung

an

Hieronymus

Grafen zu Mansfeld

geb. 20. Juli 1842

gest. 29. Juli 1881

Sein Andenken währet immer fort“

neboli v překladu: Ke zbožné vzpomínce na Hieronyma (Jeronýma) hraběte Mansfelda, narozeného 20. července 1842 a zemřelého 29. července 1881. Jeho památka nechť trvá věčně.

Kříž tak upomínal na významného příslušníka rodu Colloredo-Mansfeldů, dlouholetých vlastníků Opočenského panství. Zpočátku se Jeroným věnoval vojenské kariéře a spravoval své statky. Poté, co se v tehdejší rakouské vládě uvolnilo po ministru Chlumeckém místo Ministra orby, byl na ono místo (dle tehdejšího tisku poněkud překvapivě) dosazen právě Jeroným Mansfeld, jenž do té doby, jak noviny tvrdí, „na sněmu českém vyvinoval tak málo činnosti že o něm nebylo nikdy nic slyšet“ (Moravská Orlice; 22. 5. 1875). Jeroným je spjat především s druhou oblastí vlastněnou rodem Colloredo-Mansfeldů u nás, a to s územím přináležejícím k zámku v Dobříši. Nechal zbudovat lovecký zámeček Tři Trubky v brdských lesích a stojí také za zřízením rozsáhlé obory u Dobříše – jež pojmenoval na počest své ženy – maďarské šlechtičny zvané plným jménem Aglaia Foste tics de Tolna – Aglaia. Zemřel již zmiňovaného roku 1881 daleko odsud v lázních Blankenberg.

A proč byl na jeho počest vztyčen právě tento kříž? To nikdo neví, možná že měl toto místo rád… Mimochodem – další pomník mu byl zbudován na Chlumu nad Dobruškou.

Na kříži bývala umístěna mosazná soška ukřižovaného Krista. Traduje se, že při západu slunce byl vidět její třpyt přímo z oken opočenského zámku. Těžko říci, kdyby zde tehdy nerostl les, pak by to jistě možné bylo. Vždyť z vyhlídkového altánu na nedalekém Kamenném vrchu máme celé Podorlicko včetně Opočna jako na dlani. Soška však v průběhu věků zmizela.

Čas však plynul rychle dál, na osudy hraběte se brzy zapomnělo a mezi lidmi se začaly objevovat legendy o tom, že byl Jeroným Mansfeld přímo na tomto místě zabit na lovu a že bylo poté vše zakamuflováno jako nešťastná náhoda.

Ještě v šedesátých letech prý visela na kříži tabulka s neznatelným obrázkem. Později zmizela i ona cedulka s textem upomínajícím na pana hraběte (snad někdy na přelomu tisíciletí). Ten kříž, který tu nyní najdeme, je již několikátý v řadě, ve zdejších drsných klimatických podmínkách totiž přichází snadno k úhoně.

Historie Sedloňovského kříže se však počala psát nejspíše již dávno před Mansfeldovým skonem. Oblast dnešního Černého kříže byla jedním z mála míst, kudy se dalo projít přes hřeben Orlických hor. Cesta ze Sedloňova se tu dělila do dvou směrů – jedna z větví vedla na Bukačku a do Zielence (tehdy Grünwaldu), větev druhá pak pokračovala přes Šerlišský mlýn a Šerlich do Trčkova. A k takovému místu se vždycky hodí nějaký kříž, socha či kaplička, zkrátka místo ke krátkému odpočinku, modlitbě či k prosbě za zdárné dokončení cesty. Takové objekty se budovaly na všech našich horách a ani hory Orlické nebyly v tomto výjimkou. V místech Sedloňovského černého kříže je kříž vyznačen již na mapách prvního a druhého vojenského mapování.

V roce 2014 byl na strom v sousedství kříže zavěšen obraz sv. Anny od sedloňovské výtvarnice Jarmily Haldové.

Ve druhé polovině 30. let 20. století ožily horské hřebeny nebývalým stavebním ruchem. Za přísných bezpečnostních opatření započala výstavba pohraničního opevnění – soustavy bunkrů, jejichž cílem bylo chránit zemi před vpádem hitlerovského Německa. Linie nevynechala ani Sedloňovský vrch. Lesácká bouda stojící proti kříži tehdy sloužila jako kantýna pro dělníky pracující na stavbě vojenského opevnění. Ony betonové kolosy na nás dodnes shlíží z lesního šera a inspirují nás k zamyšlení nad minulostí (i budoucností).

Západní svahy kopce pokrývá přírodní rezervace Sedloňovský vrch, chránící smíšenou pralesovitou bukosmrčinu, pozůstatek přirozených lesních porostů, jež kdysi pokrývaly většinu pohoří. Rezervace zahrnuje území o rozloze bezmála stovky hektarů (pro milovníky detailů: 99,7 ha) a nadmořské výšce mezi 710 a 1050 metry.

Na strmých rulových svazích rostou převážně věkovité, drsným podnebím  (průměrná teplota 4° C a roční úhrny srážek okolo 1200 mm) těžce zkoušené buky a větrem zkroucené smrky. V bylinném patru bylo zjištěno přes 150 druhů vyšších rostlin. Daří se zde borůvčí, roste tu třtina chloupkatá, podbělice alpinská, papratka alpinská, ostřice kulkonosná či metlička křivolaká. Ze vzácných druhů jistě stojí za zmínku prstnatec fuchsův, pětiprstka žežulník, oměj pestrý, keprníček bezobalný či úpolín nejvyšší. Na vlhkých místech vykvétají z časného jara rozsáhlé koberce bledulí.

Rezervace je také domovem celé řady ptáků. Hojná je pěnkava obecná, spatřit tu můžeme budníčky menšího a lesního, holuba hřivnáče, datla černého, strakapouda velkého či krkavce velkého.

Z brouků je zajímavý lesknáček Eupraea thoracica či mandelinka Gonioctena pallida. Při troše štěstí můžete zažít setkání s ještěrkou živorodou.

Na svazích Sedloňovského vrchu pramení Zlatý potok.

TURISTICKÉ INFORMACE:

Pěší: Poblíž Sedloňovského černého kříže se nachází stejnojmenné rozcestí turistických tras

zelená: Nad Národním domem (3 km; 850 m n.m.; M) – Deštné v Orlických horách (Národní dům)(5 km; 650 m n.m; ŽM)

zelená: Pod Sedloňovským vrchem (1,5 km; 1020 m n.m.; M) – Polomské sedlo (2 km; 1010 m n.m.; Č) – dále lze pokračovat po červeně značené Jiráskově horské cestě na Vrchmezí (3,5 km) nebo na Šerlich (5,5 km)

modrá: Šerlišský mlýn (1,5 km; 870 m n.m.; MZ) – dále lze pokračovat například na Šerlich (3,5 km), či na Bukačku (2,5 km)

modrá: Horní Sedloňov (3 km; 690 m n.m.) – Sedloňov (4,5 km; 640 m n.m.; Ž) – Skutina (odbočka k pevnosti) (6,5 km; 700 m n.m.) – Sněžné (chata Horalka)(8,5 km; 640 m n.m.; Z) - ……. – Nové Město nad Metují

Naučné stezky: na rozcestí se nachází jeden z panelů naučné stezky Okolím Deštného (bez vlastního značení, vede po turisticky značených trasách). Začíná v Deštném u kostela a vede přes Sedloňovský Černý kříž, Bukačku a Šerlich zpět do Deštného), panely jsou v terénu osazeny pouze od jara do podzimu.

Cyklisté: Cyklisté mohou využít poměrně husté sítě lesních asfaltek, procházejících severní částí pohoří.

lyžařské běžecké tratě: okolo Sedloňovského černého kříže prochází upravovaná okružní běžkařská trasa Deštné – Sedloňovský černý kříž – Polomské sedlo – Bukačka – Šerlich – Velká Deštná – Pod Jelenkou – Luisino údolí – Deštné (cca 22 km), stopa je upravována jak na klasiku, tak i na bruslení, zpravidla dvakrát týdně.

Odbočuje zde krátká spojovací trase ke Grünwaldskému mostu (zpravidla projetá běžkaři, bez pravidelné strojové úpravy). Modře značená cesta do Sedloňova je pro cestu na běžkách nevhodná.

Bližší informace o upravovaných běžeckých trasách v Orlických horách: www.severovychod.estranky.cz/clanky/orlicke-hory-na-bezkach.html

Nejbližší možnost občerstvení: Šerlišský mlýn (1,5 km po modré značce)

Nejbližší zastávka hromadné dopravy: Sedloňov, odb. Šerlišský mlýn (3 km – po modré až do Sedloňova k hlavní silnici (tur. rozcestí Horní Sedloňov), poté asi 50 metrů vlevo. – spojení směr Deštné v Orlických horách, Dobruška, Nové Město nad Metují (i o víkendech)

Nejbližší možnost parkování: parkoviště u Šerlišského mlýna (1,5 km)